V půl šesté jsme vyjeli. Cesta s jednou zastávkou byla celkem klidná a za čtyři a půl hodiny jsme dojeli k první zastávce – zámku Schönbrunn. Nádherný barokní zámek ze 17. století byl v minulosti jedním z hlavních sídel habsburské monarchie a v roce 1996 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Kdyby nám nepršelo, dojem z celého nádherného zámeckého areálu by byl ještě lepší.
Jakmile jsme se pokochali výhledem na Vídeň, vrátili jsme se zpět do autobusu a dojeli k Přírodovědnému muzeu. Došli jsme na náměstí Marie Terezie, kde jsme započali náš okruh centrem města. První zastávkou byl Hofburg, což je palácový komplex v centru Vídně. Do roku 1918 sloužil jako rezidence habsburských panovníků a od roku 1945 slouží jako sídlo prezidenta Rakouské republiky. Od Hofburgu jsme došli k Albertině a hotelu Sacher, který je znám pro svůj Sachertorte (Sacherův dort), čokoládový dort s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou. Po pár minutách chůze jsme došli k nejvýznamnější sakrální stavbě v centru Vídně – Stephansdomu (katedrála svatého Štěpána). Dostali jsme čas na prohlídkou rozlehlého interiéru katedrály, ten je vskutku úchvatný.
Během přechodu mezi katedrálou a Burgtheatrem (Dvorní divadlo) déšť ustal. Zde jsme se také na chvíli zastavili a naskytl se nám výhled jak na divadlo, tak na budovu parlamentu i na vídeňskou radnici. Společnou procházku jsme zakončili na náměstí Marie Terezie.
Následovalo osobní volno. Většina z nás část volna strávila v přírodovědném muzeu, kde jsme si prošli expozici s minerály a nerosty, ale také s živočichy. V expozici s živočichy jsme narazili na ztracené dvojče našeho kamaráda, rybu, která vypadá jako Freddie Mercury, legendární kapybaru, která nyní boří sociální sítě, ale také tučňáky z Madagaskaru. A pro paní profesorku Přečkovou jsme pořídili fotku s parybami.
Nastal čas odjezdu. Před pátou hodinou jsme se s Vídní rozloučili a zamířili jsme k domovu. Do Ostravy jsme dojeli krátce před devátou.
Až na počasí, kvůli kterému byla zrušena zastávku u Hundertwasserhausu, se výlet vydařil. Jen škoda, že jsme Vídeň nenavštívili v předvánočním čase, kdy je dle slov pana průvodce bohatě nazdobena a láká návštěvníky z celé Evropy na své tradiční vánoční trhy. Tak snad příště.
Radim Gabriel & Ondřej Tabášek, sexta B
