Na začátku besedy jsme se nejprve seznámili s našimi dnešními průvodci světem fyziky. Poté jsme se dozvěděli, jak rozdělit zdroje energie a jak fungují různé typy elektráren (např. přečerpávající vodní elektrárna Dlouhé stráně). Prozkoušeli jsme své znalosti ohledně tohoto tématu, a když nám vědomosti přály, tak se našla i malá odměna ze strany přednášejících. Pár nových faktů se taky přidalo k velké fyzikální párty. Věděli jste například, že Norsko využívá svého moře na tvorbu elektřiny? Nebo že nejčistější a nejekologičtější cesta budoucnosti jsou jaderné reaktory? Celá kvarta B při této informaci překvapeně vykulila oči. Sama se přiznám, že jsem těmto elektrárnám moc nevěřila, ale přednáška mi v mnoha ohledech otevřela oči.
Pokusy také nechyběly. Byly nám představeny různé obyčejné věci, které vyzařují radioaktivitu. To byste netušili, jak moc by se divila babička, kdyby zjistila, že právě jeden z jejích kamínků na zahrádce vydává radioaktivní záření. Třeba žula obsahuje velké množství draslíku, který může za tento jev. Ale nebojte se, banány jsou na tom mnohem hůř a normálně si na nich pochutnáváme my i s našimi opičími kamarády. Určitá míra tohoto záření je totiž v životě normální.
Potom jsme sledovali, jak některé materiály pohltí radiaci. To se dá zjistit pomocí zařízení, kterému se pracovně říká žehlička (odborný název je radiometr). Dokonce i voda v našem těle funguje jako štít proti záření. Vyzkoušeli jsme to na naší milé spolužačce Sofii. A ano, jak jsme mohli čekat, opravdu všechno pohltila. Takže až někdy pojedeme do Temelína, určitě ji musíme přibalit do batůžku, jako náš osobní „pohlcovač“ radioaktivních vln.
Karolína Jeziorková, kvarta B
