Byť to mnohé z nás velice šokovalo, již druhý školní den (tedy 2. 9. 2021) jsme se s třídou vydali na festival pořádaný Vysokou školou báňskou zvaný Art & Science 2021. Po společné registraci a získání papírového pásku na ruku jsme se rozdělili a každý z nás si šel svou vlastní cestou po tom, co jej zajímá ze všeho nejvíce. Zatímco někteří mí spolužáci mířili jako splašení k soutěži „Matematik,“ já se tomuto místu raději vyhnula jako čert kříži. Festival samotný nabízel studentům orientujícím se v technických oborech plno možností – pokusy, soutěže, kvízy a všelijaká jiná stanoviště, kde mohli vyhrát nádherné ceny (ve skutečnosti šlo o placky, magnetky, lízátka či sladkosti). Stánků jako takových bylo na akci skutečně mnoho a je nutno uvést, že organizace byla moc povedená. Mohli jsme se podívat, co všechno obnáší práce nanotechnologa, astronoma, energetika či pilota, díky čemuž jsme si uvědomili, kolik věcí a zajímavostí je kolem nás – a my je jen jednoduše přehlížíme, protože nejsme „z oboru“.
Přestože jsme také zahlédli jakési fluidní zařízení na výrobu popcornu, mobilní roboty či měli možnost zjistit, jak funguje důlní měřič, ze všeho nejvíce mě osobně zaujal výpal keramiky spadající pod Fakultu materiálově technologickou a studijní obor Umělecké slévárenství. U astronomického stanoviště lidé naopak zaujatě skládali puzzle s motivy galaxie, u policie si zase nějací kluci zkoušeli střílet z pistole a do toho všeho hrála velmi hlasitá hudba od člověka s pseudonymem DJ Kmín. Na místě se nacházely také LaserGames, lakros, stánek s možností vyzkoušet si čínské znaky a čínštinu jako takovou či stanoviště Divadla Aréna. Musím přiznat, že chvílemi jsem si opravdu připadala, že jsem trošku v jiném vesmíru, jelikož si vše v areálu Báňské žilo tak nějak svým vlastním životem, nehledě na to, co se děje mimo jejich pomyslnou sociální bublinu.
Abych to nějak shrnula, myslím si, že akci jsme si všichni jistojistě užili, a že na nějaké momenty určitě jen tak nezapomeneme. Já mám například neustále před očima plyšového medvěda ležícího na operačním stole (scenérie bohužel připomínala pitvu, a tak nevím, zda z toho nemám spíše lehké trauma) a kamarádku jedoucí na jakémsi – nyní omluvte můj nevzdělaný slovník, ale technologiím skutečně nerozumím – supermobilu připomínajícím stavebnici lego, sci-fi filmy a všelijaké transformery a roboty v jednom. Byl to zkrátka velice zajímavý zážitek, na který se jen tak nezapomíná – a když už to říkám já, hotový anti technik, to už opravdu něco znamená.
Kateřina Rusnoková, oktáva
