Někteří už po několika desítkách metrech vypadali, že odpadnou a budeme je tam muset nechat, ale touha po obědě byla větší, a tak se nakonec všichni v pořádku dostavili nahoru na chatu Portáš.
A pak se to rozjelo – karty, ping pong, zábava, nekonečně mnoho kofoly a hlavně lyžování, které za mě bylo super. Někdy to trochu kazil roztátý nebo až moc zmrzlý sníh, ale to nikomu až tak nevadilo a všichni si užili jak lyžování, tak i debat na lanovce po cestě nahoru, které byly někdy hodně vtipné.
No a pak už tu jen zbývají běžky, které pro některé, co už běžkovat uměli, byla odpočinková aktivita, ale pro nováčky v tomto sportu to bylo poněkud těžší, protože na běžkách není pata pevně připevněná k lyži a tím pádem bylo těžké udržet rovnováhu a stabilitu. No, co vám budu povídat, všichni jsme padali jako hrušky. Ještě teď si pamatuji, jak jsem až příliš mnohokrát spadla. Dokonce i paní profesorka Jonsztová se neudržela a začala se smát taky. Popravdě se jí nedivím, bylo to hodně komické, jak všichni padali, a nezasmát se by byl hřích.
Naše úsilí naučit se něco nového jsme završili ve čtvrtek závody na běžkách i lyžích. Nakonec si lyžák všichni tak užili, že se nikomu ani nechtělo domů, a já bych za všechny chtěla poděkovat všem učitelům, kteří s námi jeli, za nové zkušenosti a vědomosti, úžasný týden a krásné zážitky s kamarády.
Kateřina Kroupová, sekunda A
