Auschwitz I. vypadá jako jakési „městečko“ ve městě. Nachází se zde spousta domů, které po cestě míjíme. Některé jsou zevnitř zachovány přesně tak, jak je Němci nechali, a tak máme možnost vidět, kolik prostoru měli vězni ve vězení či jak vypadaly místní „koupelny“. V ostatních domech jsou vystaveny fotografie, obrazy či předměty, které zde zbyly po zavražděných osobách. Když si někde přečtete, kolik lidí v koncentračním táboře přišlo o svůj život, tak si pomyslíte, že je to obrovské číslo, ale jakmile vidíte botičky všech těch dětí, žen a mužů, kteří se z tábora již nevrátili, to vám teprve přebíhá mráz po zádech… Ke konci prohlídky máme možnost prohlédnout si fotografie se jmény, daty příjezdu a úmrtí některých zavražděných v tomto koncentračním táboře a v úplném závěru procházíme také zachovanou plynovou komorou a krematoriem.
Po první části prohlídky se přesouváme do Auschwitz-Birkenau. Za bránou se ocitáme v úplně jiném světě. Udržované cihlové domy vystřídalo pusté, rozlehlé prostranství – Němci velkou část staveb (zejm. plynové komory) v této části tábora zničili již před koncem války. Podél kolejí se dostáváme na rampu, na níž se před více než 60 lety rozhodovalo o osudu všech přivezených osob. Poté se vydáváme po stopách těch, kteří byli odkázáni na smrt. Vidíme památník obětí, trosky plynových komor a navštívíme domek, v němž vězni spali. Po konci prohlídky se vracíme zpátky do Ostravy plní dojmů a emocí.
Jsme rádi, že jsme se do Osvětimi podívali. Myslím si, že by měl každý, minimálně jako varování, vidět a zažít to co my. Je důležité, abychom měli stále na očích, co může způsobit, když se k moci dostane jeden vlivný člověk, který chce ovládnout celý svět. Ono je totiž jedna věc číst o těchto příbězích v knihách, ale zažít a vidět na vlastní oči to, jak to v největším koncentračním táboře na světě vypadá, je úplně něco jiného.
Natálie Vicherková, septima A
