Jste-li pravidelnými čtenáři školních webových stránek, zajisté jste četli zprávy z přírodovědných akcí psané pohledem humanitně zaměřených studentů. Rozhodl jsem se tedy jít proti proudu a jakožto přírodovědně orientovaný člověk jsem se zúčastnil Simulace Evropského parlamentu, která se konala ve dnech 11. a 12. listopadu ve Valdštejnském paláci v Praze. Spolu se mnou na simulaci jel Matyáš Vašňovský a Matyáš Poledník.
Přestože náš vlak vyjížděl z Ostravy již krátce po páté hodině ranní, do prostor Senátu jsme se dostali až ke konci zahajovacího ceremoniálu a do jednacího sálu vcházeli během závěrečných vět uvítacího proslovu senátora Tomáše Czernina. Následovala obligátní přednáška o fungování Evropské Unie, kterou jsme už všichni mnohokrát slyšeli, ale tak už to na těchto akcích chodí.
Poté konečně přišlo na řadu samotné zasedání. Během prvního dne jsme jednali pouze rozdělení po frakcích a výborech, do kterých jsme se předem přihlásili. Diskuse probíhala až do večerních hodin, přerušena pouze přestávkami na jídlo a kávu, během kterých ovšem také intenzivně probíhalo kuloární jednání.
Program druhého dne započal debatou s europoslanci Mikulášem Peksou a Jiřím Pospíšilem, od kterých jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí (nejen) z půdy Evropského parlamentu. Někteří účastníci také využili příležitosti diskutovat s europoslanci o některých námi projednávaných bodech, obzvláště o společném pozměňovacím návrhu obou okrajů politického spektra, který „vyvracel fámy o existenci státu jménem Finsko“.
Značná část druhého dne byla opět věnována jednání. Nejprve muselo být dokončeno hlasování ve výborech, které tak nestihly učinit během prvního dne. V jednotlivých frakcích poté následovala příprava na závěr celé akce, rozpravu pléna a hlasování o projednaných dokumentech. To skončilo víceméně podle očekávání, kdy na jedné straně stál politický střed, který drtivou většinou přehlasoval radikálnější frakce. Spolu s Matyášem Vašňovským jsme se umístili mezi patnácti nejlepšími řečníky a vyhráli jsme tak zájezd do skutečného Evropského parlamentu, tedy do Štrasburku.
Radomír Mielec, oktáva