Ve čtvrtek 2. června zavítal do naší školy lektor z Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze Mgr. Pýcha, Ph.D., aby s našimi studenty 5. A, 7. a 4.A v rámci hodin dějepisu udělal workshop na téma „Historie, fotografie a média.“ A zde je několik reflexí našich studentů:
„Dnes nás navštívil pan doktor Pýcha z Ústru. Společně s ním jsme debatovali o významu fotografie jako média. Debata se točila kolem známe fotografie Napalm girl, tedy holčičky popálené napalmem z Vietnamu. Řešili jsme význam nejen této fotky, ale i cenzury, kterou prošla před zveřejněním a možnými rozhodnutími vedoucími k této úpravě. Společně se třídou a panem doktorem jsme prodebatovali celý vyhrazený čas a došli k mnoha možným motivům. Záměrem bylo, donutit nás přemýšlet, pokud možno nejen nad touto fotografií, ale nad každou, kterou uvidíme v novinách či zprávách. Mně osobně se hodina velmi líbila.“
Matěj Hošek, 4. A
„Jak mohou fotografie ovlivnit historii lidstva? O tom jsme se bavili na workshopu připraveném pražským Ústavem totalitních režimů. Zaměřili jsme se na fotku „Napalm Girl“ z vietnamské války, jež roku 1972 obletěla svět. Jako třída jsme pak sdíleli názory na dnešní média, vyčetli důvody, které můžou ke vzniku fotografií vést a jak ošemetné může být jejich publikování. A kdy je vhodné fotku vůbec udělat? Tím jsme se zabývali v samotném závěru. Program měl úspěch, ale jestli to v nás skutečně nějak zakořenilo, teprve zjistíme.“
Kristýna Šeděnková, 5. A
„Ve čtvrtečním workshopu s panem doktorem jsme se zabývali historii na sociálních sítích. Bavili jsme se o příspěvcích na různé sociální platformy. Příspěvky byly často dost nemorální a my jsme se snažili přijít na to proč, případně dešifrovat, co vedlo dané lidi k pořízení těchto fotografií. Myslím, že si každý uvědomil, co je na podobných příspěvcích špatně a že někdy, byť je to jen vtípek pro přátele, není vhodné na mnoha pietních místech si pořizovat výsměšné fotografie nebo nevhodné pro dané místo. Co je nevhodné je otázka každého morálních hodnot a workshop byl pro naši třídu určitě přínosný a odvážím se tvrdit, že nikdo nebyl zklamaný.“
Tadeáš Urban, 7.
